Co se jen šeptá.

Příběh první: Podezření.

Když jsem byla mladá, myslela jsem si, že svůj život prožiji s mužem, kterého jsem si vzala. Říkejme mu třeba:Pavel.

Pavel byl z běžné rodiny, která žila na malém městě ve velkém rodinném domě, měl už starší rodiče a o 10 let starší sestru Irenu. Jako třetí dítě, protože druhé dítě, zemřelo nenarozené. Rodiče se o něj báli, ale jeho máma až nezdravým způsobem. Pavel se v kruhu svých sestřenic učil zdárně vařit, šít a vyšívat. Na svojí matce, mojí tchýni byl až nezdravě závislí. Co řekla, to platilo.Její muž:Břetislav to pojal tak, že našel ve sklepě svůj úkryt na frťánka, aby tu její povahu vůbec přežil. A co jsem ho znala, stále dokola říkal tu obligátní větu:Ano Miroslávko, už jdu..... Pavel už od dětství skrýval podstatu svého vlastního já. A protože byl podsaditější postavy, matka vždy dbala na dietu, kterou si u lékaře vždy obhájila.Pilně si sestavila jako jídelníček, ale jedlo se o sto šest, na co byla chuť a ve značném množství. Přitom Pavla schazovala, že je odporně tlustý a sama se jen sotva valila.